Jdi na obsah Jdi na menu
 


Oblivion

Na Oblivion čekáme dlouho předlouho. Ale čekání se vyplatilo. Jedno z nejlepších RPG všech dob otevírá svoji náruč a nabízí vám epické dobrodružství, neuvěřitelné množství lokací a nesmírnou volnost a svobodu. Vítejte v Cyrodiilu! Úvod hry není zrovna hrdinský - sedíte v lochu a koušete se nudou. Nicméně po krátké prohlídce cely následuje zpestření; do vaší cely nakráčí několik vojáků a sám císař Uriel Septim. Nejdou vás tak úplně navštívit, císařská garda se jen snaží svého chráněnce ohrožovaného útoky neznámých vrahů dostat do bezpečí a zrovna ve vaší kobce je tajný východ z paláce. Císař ve vás navíc poznává hrdinu ze svých prorockých snů... Náhoda?

•První kroky v podzemních kobkách
Na přemýšlení o osudu a božských rozmarech budete mít čas později, takže se chopíte šance a vydáte se do podzemí za ozbrojenou družinou. Píchnete jim s několika maskovanými zabijáky a pak se vaše cesty na chvíli rozdělí. Čeká vás několik podzemních chodeb, ale nic, v čem byste ztratili orientaci. Po chvilce se opět setkáte s vojenskou eskortou a bodyguardům pomůžete s další vlnou útoků maskovaných vrahounů. Uriel Septim ovšem umírá a smířen s osudem vám, hrdinovi ze svých vizí, svěřuje amulet. Věří, že ho doručíte představenému řádu Čepelí a s jeho pomocí najdete posledního císařova potomka. Vše musíte udělat v naprosté tajnosti. Je totiž jisté, že se někdo cíleně pokouší zlikvidovat Urielovu linii. Velitel císařových vojáků vám poskytne pár rad a vy se stokami vydáváte na cestu za denním světlem...

•Cestování
Trajdání po herním světě je vyřešeno vážně dobře. Samozřejmě si můžete každý metr čtvereční proběhat pěkně po svých, případně využít služeb čtyřnohého oře (který není nijak extrémně drahý a vyděláte si na něj docela brzy). Abyste nemuseli probíhat stále stejné cesty při návratu na již navštívená místa, můžete použít i instantní cestování pomocí hlavní mapy. Na ní se totiž můžete přenést do všech důležitých lokací, které v ní jsou zaznamenány. Zprvu jsou to "jen" hlavní města říše, ale postupem času do ní přibudou desítky dungeonů, zřícenin, magických oltářů, vesniček a usedlostí.

Někdy vám zajímavé místo do mapy někdo zakreslí (ovšem pak ho musíte stejně alespoň jednou navštívit pěšky, aby se vám aktivovalo pro rychlé cestování) a spoustu jich určitě sami objevíte při toulkách rozlehlou krajinou. Objevování zajímavých lokací je usnadněno i zobrazováním ikon na kompasu, což je sice trochu nelogické, ale hraní prospěšné. Kromě užitečné mapy okolí i mapy celého světa (který však zase není tak moc rozlehlý - pozn.ed.) máte k dispozici i dobře organizovaný deník, který je navíc propojený s mapou a waypointem na kompasu.


•Úchvatné exteriéry
Když už mluvíme o procházkách volnou krajinou... exteriéry jsou zkrátka perfektní. A neplatí to jen co se technického zpracování týče. Výborný je opět - stejně jako v případě dungeonů - hlavně celkový návrh krajiny. Představte si věrohodnost krajiny jako v Gothicu II, rozlehlost a otevřenost jak v Morrowindu, smíchejte to, znásobte dvěma a máte zhruba Oblivion. Ne, ono se to vlastně nedá slovy popsat, tohle prostě musíte vidět a zažít.

Všechno působí autenticky, ať už jdete po kupecké cestě, scházíte mírným kopcem k řece nebo šplháte po zalesněných kopcích, připadáte si úžasně. Všude je samozřejmě spousta rostlin a trávy, keřů, stromků, kamínků, kapradí, poletující motýli, pobíhající srnky... Ale čas od času také agresivní vlk, vychytralý lapka nebo zlomyslný imp. Nemyslete si ale, že budete na každém kroku bojovat, to opravdu ne.

Autoři se evidentně snažili, abyste si připadali opravdu jako v hlavní roli nějakého skutečného fantasy příběhu (slovní spojení "skutečný fantasy příběh" - to je ale blbost, co? Ale vy víte, jak to myslíme :) A je přeci nesmysl, abyste si na krátké cestě z jedné vesnice do druhé smočili svoji sekeru sedmatřicetkrát v krvi nepřátel. TES IV prostě není o rubanici se stovkami nepřátel, ale o objevování světa a plnění úkolů. Na druhou stranu akčněji založeným hráčům mohou připadat dálavy Cyrodiilu trochu prázdné. Já osobně jsem s tím ale problém neměl.

•Města, hrady, vesnice...
Kde mi ovšem smutno z nedostatku živých tvorů bylo dost, jsou města. Je opravdu do očí bijící, když na největším náměstí hlavního města říše potkáte čtyři lidi, přičemž dva jsou členové místní stráže. A po setmění zajdete do krčmy jen proto, abyste v ní narazili na tři individua... To vážně dost zamrzí a třeba právě v hlavním městě kvůli tomu dostanete na můj vkus relativně málo questů od "obyčejných lidí" (i když celkově je ve hře úkolů habaděj). Sakryš, kde jinde než v centru celé říše s mnoha krámky, domy a hostinci byste měli potkat mraky lidí a nabídnout jim své služby?


Na nějakém fóru jsem četl celkem trefný názor, že města vypadají jak po morové ráně, a musím bohužel souhlasit. A je to o to horší že jsou opět skvěle designována (ano, už jste to asi pochopili, takže vám to nebudeme dále tajit - prostě celá hra je skvěle navržena) i graficky dobře vyvedena. A navíc, měst a vesnic je po celé říši roztroušeno opravdu požehnaně. Každé sídlo má specifickou architekturu (no dobře, úplně každé ne, ale minimálně důležitější města se od sebe navzájem docela dost liší), specifickou historii a specifické problémy.

•...a podzemní kobky
Ještě více než měst a vesnic je po krajině roztroušeno různých svatyň, zřícenin, opuštěných dolů, zapomenutých hrobek... prostě a jednoduše podzemních interiérů, dungeonů. Většina z těchto lokací čeká na vaše prozkoumání, aniž by vás do nich někdo - ať už v rámci hlavního příběhu či nepovinných úkolů - poslal. Je až obdivuhodné, kolik práce si autoři dali s desítkami lokací, do kterých mnoho hráčů asi ani nikdy nenahlédne.


Dungeony jsou logicky poskládané, rozhodně se nejedná o žádná rozsáhlá bludiště, ale o reálně vypadající prostory. Najdete v nich samozřejmě pár zlořádů, ale opět - žádné megalomanské vybíjení stovek nestvůr se nekoná, tohle prostě není série Might and Magic. Zabijete pár goblinů, dostanete se do brlohu jejich šamana, pošlete ho na věčnost a prohrábnete se jeho poklady. Nebo jdete do jeskyně, ve které by vám čarodějové měli pomoci s výrobou magické hole... ale najdete tam skupinu nekromantů, se kterou se musíte vypořádat, a pak vše nahlásit na kouzelnické univerzitě.

V kobkách ovšem nečíhají jen nepřátelé, ale také pasti. Ty jsou pěkně udělané a je na vás jako na hráči, abyste si s nimi poradili - žádný skill Detect/Remove traps totiž ve hře není. Ovšem budete-li pozorní, vystačíte si i bez něj. Nenápadný provázek přes cestu, stopy krve na jedné z dlaždic v hale nebo snadno přehlédnutelné otvory ve zdi - to jsou indicie, které vám pomohou přežít.


•Zbraně, svitky, lektvary
Vedle rozvoje schopností si samozřejmě budete vylepšovat i svoji výstroj, výzbroj a inventář vůbec. Předmětů je v Oblivionu opravdu nepřeberné množství. Různé typy brnění, zbraní a štítů jsou samozřejmostí, některé z nich disponují zajímavými magickými vlastnostmi. Ovšem autoři si podle mého názoru správně řekli: "Všeho s mírou". A to znamená, že nebudete měnit každou minutu magický meč s bonusem +19 za magickou sekeru s bonusem +20 - tak to tady nefunguje. Magické předměty jsou zde celkem vzácné, a leckdy v sobě kromě bonusů skrývají i postihy. Navíc některé magické zbraně se vypotřebovávají (například v případě, kdy s každým zásahem potěší nepřátele třeba ohnivým zraněním) a je třeba je doplňovat u specializovaných čarodějů, případně vlastními silami.


Kromě výzbroje se dobrodruh neobjede ani bez pochodní, svitků, paklíčů, nářadí na opravu vybavení či flakónků. Můžete sebrat a koupit i spoustu předmětů denní potřeby, klenotů nebo třeba alchymistické vybavení. S pomocí toho je zručný alchymista schopen vyrobit užitečné lektvary - stačí mít potřebné suroviny a ingredience. Těch je opravdu spousta, od volně rostoucích bylin přes ogří zuby až po roh jednorožce.

Řežby a kouzlení
I když jsme již naznačili, že Oblivion není o masových bojích, samozřejmě se potyčkám nevyhnete. Vše probíhá v reálném čase a záleží tak nejen na vybavení a schopnostech vaší virtuální postavy, ale i na reakcích hráče. Nemá smysl debatovat o tom, jaký systém bojů je pro RPG nejvhodnější, pravda je ovšem taková, že vzhledem k hardwarové náročnosti musíte mít buď sakra nabušenou mašinu nebo stažené detaily, abyste si bitky vychutnali úplně plynule. A pokud je plynulé mít nebudete, stanou se větší řežby tak nepřehledné, že v nich celkem snadno sejmete svého parťáka nebo třeba koně, který jinak slouží k cestování.

Boje jsou sice zábavné, ale z praktického hlediska rozhodně ne ideální. To ostatně platí i o používání kouzel v boji - nejprve si ho musíte vybrat příslušnou klávesou (na klávesové zkratky lze ovšem přiřadit i různé zbraně) a pak ještě seslat další klávesou. Nejhorší je, že na obrazovce není žádná lišta, na které byste měli kouzla seřazena - prostě si musíte pamatovat, že třeba na "4" máte paralýzu, na "5" ohnivé kouzlo a na "6" léčení. A to je škoda, protože kouzlící postavy mohou mít k dispozici opravdu nepřeberný repertoár zaklínadel. Zamrzí i to, že některé klávesové zkratky nelze přenastavit.

Po získání přístupu do magické univerzity - tzn. po splnění úkolů pro všechny magické gildy - si můžete vytvářet i vlastní kouzla. Tenhle prvek byl i v Morrowindu, ale i tak potěší. K bojům snad ještě dodejme, že tvrdost některých nepřátel je adaptibilní na sílu vaší postavy. I tak ale platí, že třeba na ogreho zpočátku vůbec nemáte šanci a naopak třeba obyčejného vlka v pozdějších fázích hry sejmete jednou ranou.

Na Oblivion čekáme dlouho předlouho. Ale čekání se vyplatilo. Jedno z nejlepších RPG všech dob otevírá svoji náruč a nabízí vám epické dobrodružství, neuvěřitelné množství lokací a nesmírnou volnost a svobodu. Vítejte v Cyrodiilu! Úvod hry není zrovna hrdinský - sedíte v lochu a koušete se nudou. Nicméně po krátké prohlídce cely následuje zpestření; do vaší cely nakráčí několik vojáků a sám císař Uriel Septim. Nejdou vás tak úplně navštívit, císařská garda se jen snaží svého chráněnce ohrožovaného útoky neznámých vrahů dostat do bezpečí a zrovna ve vaší kobce je tajný východ z paláce. Císař ve vás navíc poznává hrdinu ze svých prorockých snů... Náhoda?

•První kroky v podzemních kobkách
Na přemýšlení o osudu a božských rozmarech budete mít čas později, takže se chopíte šance a vydáte se do podzemí za ozbrojenou družinou. Píchnete jim s několika maskovanými zabijáky a pak se vaše cesty na chvíli rozdělí. Čeká vás několik podzemních chodeb, ale nic, v čem byste ztratili orientaci. Po chvilce se opět setkáte s vojenskou eskortou a bodyguardům pomůžete s další vlnou útoků maskovaných vrahounů. Uriel Septim ovšem umírá a smířen s osudem vám, hrdinovi ze svých vizí, svěřuje amulet. Věří, že ho doručíte představenému řádu Čepelí a s jeho pomocí najdete posledního císařova potomka. Vše musíte udělat v naprosté tajnosti. Je totiž jisté, že se někdo cíleně pokouší zlikvidovat Urielovu linii. Velitel císařových vojáků vám poskytne pár rad a vy se stokami vydáváte na cestu za denním světlem...

•Cestování
Trajdání po herním světě je vyřešeno vážně dobře. Samozřejmě si můžete každý metr čtvereční proběhat pěkně po svých, případně využít služeb čtyřnohého oře (který není nijak extrémně drahý a vyděláte si na něj docela brzy). Abyste nemuseli probíhat stále stejné cesty při návratu na již navštívená místa, můžete použít i instantní cestování pomocí hlavní mapy. Na ní se totiž můžete přenést do všech důležitých lokací, které v ní jsou zaznamenány. Zprvu jsou to "jen" hlavní města říše, ale postupem času do ní přibudou desítky dungeonů, zřícenin, magických oltářů, vesniček a usedlostí.

Někdy vám zajímavé místo do mapy někdo zakreslí (ovšem pak ho musíte stejně alespoň jednou navštívit pěšky, aby se vám aktivovalo pro rychlé cestování) a spoustu jich určitě sami objevíte při toulkách rozlehlou krajinou. Objevování zajímavých lokací je usnadněno i zobrazováním ikon na kompasu, což je sice trochu nelogické, ale hraní prospěšné. Kromě užitečné mapy okolí i mapy celého světa (který však zase není tak moc rozlehlý - pozn.ed.) máte k dispozici i dobře organizovaný deník, který je navíc propojený s mapou a waypointem na kompasu.


•Úchvatné exteriéry
Když už mluvíme o procházkách volnou krajinou... exteriéry jsou zkrátka perfektní. A neplatí to jen co se technického zpracování týče. Výborný je opět - stejně jako v případě dungeonů - hlavně celkový návrh krajiny. Představte si věrohodnost krajiny jako v Gothicu II, rozlehlost a otevřenost jak v Morrowindu, smíchejte to, znásobte dvěma a máte zhruba Oblivion. Ne, ono se to vlastně nedá slovy popsat, tohle prostě musíte vidět a zažít.

Všechno působí autenticky, ať už jdete po kupecké cestě, scházíte mírným kopcem k řece nebo šplháte po zalesněných kopcích, připadáte si úžasně. Všude je samozřejmě spousta rostlin a trávy, keřů, stromků, kamínků, kapradí, poletující motýli, pobíhající srnky... Ale čas od času také agresivní vlk, vychytralý lapka nebo zlomyslný imp. Nemyslete si ale, že budete na každém kroku bojovat, to opravdu ne.

Autoři se evidentně snažili, abyste si připadali opravdu jako v hlavní roli nějakého skutečného fantasy příběhu (slovní spojení "skutečný fantasy příběh" - to je ale blbost, co? Ale vy víte, jak to myslíme :) A je přeci nesmysl, abyste si na krátké cestě z jedné vesnice do druhé smočili svoji sekeru sedmatřicetkrát v krvi nepřátel. TES IV prostě není o rubanici se stovkami nepřátel, ale o objevování světa a plnění úkolů. Na druhou stranu akčněji založeným hráčům mohou připadat dálavy Cyrodiilu trochu prázdné. Já osobně jsem s tím ale problém neměl.

•Města, hrady, vesnice...
Kde mi ovšem smutno z nedostatku živých tvorů bylo dost, jsou města. Je opravdu do očí bijící, když na největším náměstí hlavního města říše potkáte čtyři lidi, přičemž dva jsou členové místní stráže. A po setmění zajdete do krčmy jen proto, abyste v ní narazili na tři individua... To vážně dost zamrzí a třeba právě v hlavním městě kvůli tomu dostanete na můj vkus relativně málo questů od "obyčejných lidí" (i když celkově je ve hře úkolů habaděj). Sakryš, kde jinde než v centru celé říše s mnoha krámky, domy a hostinci byste měli potkat mraky lidí a nabídnout jim své služby?


Na nějakém fóru jsem četl celkem trefný názor, že města vypadají jak po morové ráně, a musím bohužel souhlasit. A je to o to horší že jsou opět skvěle designována (ano, už jste to asi pochopili, takže vám to nebudeme dále tajit - prostě celá hra je skvěle navržena) i graficky dobře vyvedena. A navíc, měst a vesnic je po celé říši roztroušeno opravdu požehnaně. Každé sídlo má specifickou architekturu (no dobře, úplně každé ne, ale minimálně důležitější města se od sebe navzájem docela dost liší), specifickou historii a specifické problémy.

•...a podzemní kobky
Ještě více než měst a vesnic je po krajině roztroušeno různých svatyň, zřícenin, opuštěných dolů, zapomenutých hrobek... prostě a jednoduše podzemních interiérů, dungeonů. Většina z těchto lokací čeká na vaše prozkoumání, aniž by vás do nich někdo - ať už v rámci hlavního příběhu či nepovinných úkolů - poslal. Je až obdivuhodné, kolik práce si autoři dali s desítkami lokací, do kterých mnoho hráčů asi ani nikdy nenahlédne.


Dungeony jsou logicky poskládané, rozhodně se nejedná o žádná rozsáhlá bludiště, ale o reálně vypadající prostory. Najdete v nich samozřejmě pár zlořádů, ale opět - žádné megalomanské vybíjení stovek nestvůr se nekoná, tohle prostě není série Might and Magic. Zabijete pár goblinů, dostanete se do brlohu jejich šamana, pošlete ho na věčnost a prohrábnete se jeho poklady. Nebo jdete do jeskyně, ve které by vám čarodějové měli pomoci s výrobou magické hole... ale najdete tam skupinu nekromantů, se kterou se musíte vypořádat, a pak vše nahlásit na kouzelnické univerzitě.

V kobkách ovšem nečíhají jen nepřátelé, ale také pasti. Ty jsou pěkně udělané a je na vás jako na hráči, abyste si s nimi poradili - žádný skill Detect/Remove traps totiž ve hře není. Ovšem budete-li pozorní, vystačíte si i bez něj. Nenápadný provázek přes cestu, stopy krve na jedné z dlaždic v hale nebo snadno přehlédnutelné otvory ve zdi - to jsou indicie, které vám pomohou přežít.


•Zbraně, svitky, lektvary
Vedle rozvoje schopností si samozřejmě budete vylepšovat i svoji výstroj, výzbroj a inventář vůbec. Předmětů je v Oblivionu opravdu nepřeberné množství. Různé typy brnění, zbraní a štítů jsou samozřejmostí, některé z nich disponují zajímavými magickými vlastnostmi. Ovšem autoři si podle mého názoru správně řekli: "Všeho s mírou". A to znamená, že nebudete měnit každou minutu magický meč s bonusem +19 za magickou sekeru s bonusem +20 - tak to tady nefunguje. Magické předměty jsou zde celkem vzácné, a leckdy v sobě kromě bonusů skrývají i postihy. Navíc některé magické zbraně se vypotřebovávají (například v případě, kdy s každým zásahem potěší nepřátele třeba ohnivým zraněním) a je třeba je doplňovat u specializovaných čarodějů, případně vlastními silami.


Kromě výzbroje se dobrodruh neobjede ani bez pochodní, svitků, paklíčů, nářadí na opravu vybavení či flakónků. Můžete sebrat a koupit i spoustu předmětů denní potřeby, klenotů nebo třeba alchymistické vybavení. S pomocí toho je zručný alchymista schopen vyrobit užitečné lektvary - stačí mít potřebné suroviny a ingredience. Těch je opravdu spousta, od volně rostoucích bylin přes ogří zuby až po roh jednorožce.

Řežby a kouzlení
I když jsme již naznačili, že Oblivion není o masových bojích, samozřejmě se potyčkám nevyhnete. Vše probíhá v reálném čase a záleží tak nejen na vybavení a schopnostech vaší virtuální postavy, ale i na reakcích hráče. Nemá smysl debatovat o tom, jaký systém bojů je pro RPG nejvhodnější, pravda je ovšem taková, že vzhledem k hardwarové náročnosti musíte mít buď sakra nabušenou mašinu nebo stažené detaily, abyste si bitky vychutnali úplně plynule. A pokud je plynulé mít nebudete, stanou se větší řežby tak nepřehledné, že v nich celkem snadno sejmete svého parťáka nebo třeba koně, který jinak slouží k cestování.

Boje jsou sice zábavné, ale z praktického hlediska rozhodně ne ideální. To ostatně platí i o používání kouzel v boji - nejprve si ho musíte vybrat příslušnou klávesou (na klávesové zkratky lze ovšem přiřadit i různé zbraně) a pak ještě seslat další klávesou. Nejhorší je, že na obrazovce není žádná lišta, na které byste měli kouzla seřazena - prostě si musíte pamatovat, že třeba na "4" máte paralýzu, na "5" ohnivé kouzlo a na "6" léčení. A to je škoda, protože kouzlící postavy mohou mít k dispozici opravdu nepřeberný repertoár zaklínadel. Zamrzí i to, že některé klávesové zkratky nelze přenastavit.

Po získání přístupu do magické univerzity - tzn. po splnění úkolů pro všechny magické gildy - si můžete vytvářet i vlastní kouzla. Tenhle prvek byl i v Morrowindu, ale i tak potěší. K bojům snad ještě dodejme, že tvrdost některých nepřátel je adaptibilní na sílu vaší postavy. I tak ale platí, že třeba na ogreho zpočátku vůbec nemáte šanci a naopak třeba obyčejného vlka v pozdějších fázích hry sejmete jednou ranou.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář