Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nedávno jsem na internetu narazil na docela plodnou debatu ohledně využívání více operačních systémů na jednom PC. Diskutující se shodli, že instalovat všechen software, který by člověk rád vyzkoušel, není rozumné. Windows (o jiných OS řeč nebyla) se instalováním nových aplikací postupně zahlcují, registry nabývají na objemu, složka se systémovým adresářem se plní nepotřebnými knihovnami a systém se rapidně zpomaluje - reinstalace na sebe nenechá dlouho čekat. V této diskuzi padlo několik zajímavých řešení.

Pokud pominu možnost mít nainstalováno na každém diskovém partition jeden operační systém (např. na jednom Win XP pro práci s grafikou, na druhém Win 98 pro hry a na třetím Win XP pro zkoušení nových programů), padla také upoutávka na velmi zajímavý produkt, který umožňuje mít nainstalováno několik operačních systémů a ty v případě potřeby velmi snadno spouštět NAJEDNOU, jednoduše je přeinstalovávat, obnovovat zálohy, atd. Tento program se jmenuje Microsoft Virtual PC a ušetří ohromné množství problémů... Co umí?


Ač jsem o tomto systému nikdy neslyšel, vyšlo najevo, že se jedná o relativně starou myšlenku. Na disku je nainstalován jeden operační systém (typicky Win XP), kde je spuštěn program umožňující instalaci a používání dalších OS, stejně jako práci s nimi v oknech původního operačního systému. Tato na první pohled jednoduchá a geniální myšlenka disponuje mnoha nezanedbatelnými výhodami. Lze instalovat neomezené množství (resp. omezené pouze volným místem na disku) operačních systémů, a to prakticky jakýchkoliv. Po spuštění konzole Virtual PC je možno virtuálně nainstalovat další operační systém úplně stejně, jako je tomu při běžných instalacích, krok za krokem včetně detekce hardwaru (vše probíhá také ve standardním instalačním režimu, u starších OS tedy v DOSu - samozřejmě virtuálně, v okně hlavního operačního systému).

Tímto způsobem je možno nainstalovat vše, co je potřeba, od Linuxu přes DOS a Win 95 až po Win 2000 či XP. Skvělé je, že lze tyto systémy spouštět naprosto nezávisle v okně hlavního OS, a to třeba i několik najednou. Virtual PC disponuje také mnoha užitečnými možnostmi, například sdíleným připojením k síti nebo internetu, které virtuální operační systémy mohou přebrat z hostitelského. Samozřejmě vše je omezeno také výkonem PC (zde hlavně procesorem a pamětí), ale nároky nejsou nijak přemrštěné. Ovládání pak probíhá běžným způsobem, přesunutím myši nad okno s virtuálním PC bude možno přímo ovládat tento OS (všemi možnými prostředky, tedy myší, klávesnicí i různými doplňky, samozřejmě včetně tiskáren či síťových karet).

A využití? Prakticky neomezené. Kolikrát jste váhali, zda nainstalovat aplikaci, kterou vám známí doporučují v obavách, že by mohla váš systém poškodit či zpomalit? S Virtual PC tyto obavy zcela odpadají, stačí spustit "testovací" operační systém, nainstalovat do něj zvolenou aplikaci, vyzkoušet a pokud se vám pozdává, nainstalovat ji trvale na hlavní OS. Takto můžete zkoušet desítky programů, dokud najdete ten, který vám vyhovuje (například multimediální přehrávače, browsery, atd.). A pokud to virtuální OS nerozchodí nebo se začne pod náporem zpomalovat, není nic jednoduššího, než jej v mžiku obnovit ze zálohy. Veškerá data se totiž ukládají na jedno místo pro každý OS zvlášť, takže není problém vše zálohovat a v případě potřeby kdykoliv překopírovat zpět. Pokud vás tento krátký článek zaujal, doporučuji mrknout na domovskou stránku produktu: microsoft.com/windows/virtualpc, kde se dozvíte vše potřebné včetně možnosti prohlédnutí všeříkající prezentace.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář